Stránky

Fotky: Water dogs contest - Heroltice 2012

Psi skákající do vody mě opět ujistili v tom, že není focení jako focení :-) Každá disciplína, každé kulisy nebo objekt je potřeba nastudovat zvlášť - jasně, některé dovednosti se využijí všude a na place to pak jde rychleji, ale myslím, že nikdo nepodá dobrý výkon v prostředí, které nezná.

Takže technicky: největší potíž byla jako vždy s ostřením.. moje sada nestíhá ostřit běžícího psa, pokud jde přímo ke mě. Navíc nevím kam skočí, takže předostřit si není možné. Druhá potíž je samozřejmě načasování. Zatím nemám stroj s kulometem (chápej: velmi rychlým sekvenčním snímáním), takže mám jednu fotku na jeden skok. Klasika teda byli psi těsně před dopadem, nebo tak, že jim byl vidět jen čumák z vody :D Na druhou stranu jsem byl zvýhodněný oproti ostatním, protože mám polarizační filtr, který ruší odlesky slunce od vodní hladiny.

Divácky: Letos jsme ani nebyli na první kategorii - dog divingu, nezdá se nám to divácky zajímavé a pro fotografa taky nic moc. Zas jim docházelo jídlo - párky v rohlíku mi nabídli s chlebem. Za pozitiva: měli dost točeného nealka - grenu, malinovku.

A na závěr fotky:

Pro srovnání fotky z loňska od Ondry Uhlíře.

Fotky: Podzimní Robinsoniáda - Brno 2012

Zase agility.

Focení agility jsem zatím nepřišel na chuť: fotograf si musí pečlivě obhlédnout parkůr, najít místo kde nebude vadit slunce a kde nebude hloupé pozadí a když se zadaří, tak z toho místa dokáže vyfotit tak tři kompozice (dejme tomu: pes vybíhající z tunelu, pes na áčku a pes na překážce č.9). Do jedné z kompozic mu vždycky vleze psovod, jednu nezaostří foťák dost rychle (klasika je ostření na prdel) a u třetí se ukáže, že není vůbec zajímavá.

Když tam máte známé, kteří by rádi fotku toho svého superpsa, tak máte 3 pokusy ráno a 3 odpoledne -> žádná legrace.

No pak se přidají dlouhé prostoje při přestavování a prohlídkách a obvykle žádné nebo (pro mě) nedostatečné občerstvení. Málem bych zapomněl na stany u hřiště.. kde fotograf se obvykle musí protáhnout přes kotvící lana, nastěhovat se k někomu do stanu a pak ještě blokuje jediný průchod ostatním.

Možná mě to začne bavit, až to budu umět lépe :-D

Ještě jsi nepotkala toho pravého

„Ještě jsi nepotkala toho pravého.“
„Ještě jsi nepotkal tu pravou.“

Ve slově potkat je nejspíš dvojsmysl… protože denně potkáváme hromady lidí, asi se tí zase myslí sex, jako obvykle.

To bylo drobné odlehčení. Teď zase k vážné práci. Dneska se kouknu na zoubek úsloví o potkávání toho pravého. Budu se zabývat pouze láskou v užším slova smyslu -> v rámci partnerského vztahu.

Na této průpovídce jsou krásně vidět dva rozdílné (a asi i trochu protichůdné) názory na lásku. První tvrdí, že láska je (mystický) stav, ve kterém se ocitneme, když najdeme tu pravou osobu nebo ona najde nás, láska je v tomto případě otázkou osudu, štěstí a obvykle se na ni čeká. Druhý tvrdí, že láska je dovednost, schopnost, kterou rozvíjíme a jakmile pak jsme připraveni a najdeme další připravenou osobu, pak spolu můžem vybudovat lásku.

Malý kvíz, zkuste si přiřadit následující citáty k těm dvěma názorům:

„Tvrdí vám, že když nenajdete toho pravého, tak jste v prdeli! Ale to je blbost, když to nebude on, bude to tamten a když to nebude tahle budou to oni. Je nás tu miliony, jeden jako druhej, je nás na skladě příliš.“ -- Dylan Moran (volně zpaměti)
„To největší, co se kdy naučíš, je milovat a být milován.“
„Celý život hledáme někoho k lásce. Někoho kdo nás doplní. Vybíráme partnery a měníme partnery. (...) A celou dobu si říkáme, jestli je někde, ten pravý, který hledá nás.“
„Cupid, ten malý největší nepřítel!“

Nebylo to těžké, co?

Abych to zkrátil :-) podle mě platí „ještě jsi nepotkal tu pravou“ jen pro synka dřevorubců na Aljašce, který má ve třídě jen samé spolužáky. Pro nás, lidi v běžné středoevropské civilizaci je to výmluva a chlácholení. Už jsme potkali mnoho lidí, se kterými bychom mohli žít šťastně a dlouho, ale nevšimli jsme si jich, nebyli jsme připravení, ignorovali jsme náznaky a nebo jsme je zkátka nepokládali za partii - tohle platí i opačným směrem.

„Chtěl bych, aby to bylo děvče krev a mlíko. Blondýnka, s černou sametovou stuhou ve vlasech.“ „Jo, tak vy máte ještě požadavky na barvu vlasů! To se s tím ženěním rovnou rozlučte.“

Na druhou stranu není radno podceňovat to potkávání :-) To, že se sejdou dva lidi, kteří hledají totéž a proběhne určitá zamilovanost, je super. Ušetří to spoustu času, ale na lásku dle teorie dovednosti stejně dojde jakmile přejde první zamilovanost a opět se vrátí na kolej běžného života. Pak se často ukazuje, že jeden nebo druhý nejsou připraveni udělat ústupky, bavit se o věcech, přijmout druhého jaký je a pustit ho k sobě blízko a podobně.

Asi jste správně poznali, že já jsem spíš fanda dovednostní teorie, nechci se spoléhat na štestí a dokážu si přiznat, že chyba je ve mě. (Přemýšlím, zda psaní těchto článků není projevem těch chyb... no Max říká, že zbytečně moc přemýšlím :D ) No řekl bych, že stačí... „Takhle dlouhý tunel - je jako stvořený pro nějakou vraždu.“

Ty citáty tam nepíšu kvůli SEO, fakt ne, ale hlava mi to tam sama sází :D
Tak zase příště, drahý čtenáři.

V dobrém i ve zlém

„V dobrém i ve zlém“ - zkrátka za každou cenu.

Dneska přijde možná nejkontroverznější článek mé láskyplné série.

Jak jsem psal v prvním článku, lidi spolu mají být, dokud spolu chtějí být. Tečka. Láska na celý život je krásná věc, ale je to výjimka a nikoli pravidlo nebo právo.

Zní to hezky, ale věci se vyhrotí. Vezměme si vymyšlený případ, který se zakládá na realitě:

Maruška a Pavel spolu žijí pět let, mají se rádi, hodně toho spolu prožili, loni si ale na jednom z mnoha výletů Pavel způsobil vážné zranění a od té doby musí chodit o berlích. Ze své nové životní situace je v neustále ve špatných náladách, nenašel si nové koníčky, nechce se stýkat s přáteli, dřepí doma a hraje počítačové hry. Maruška no „nepoznává“, to není ten Pavel, kterého si našla a trápí se.

Otázka zní: měla by se s ním Maruška rozejít? Teď se každý lekne a řekne: „Samozřejmě že ne, právě teď potřebuje její podporu a pomoc.“ Dobrá, tak za jak dlouho? Jestli bude stále takový morous a zápecník se špatnou náladou, má s ním být dál, přestože jí s ním není dobře, vztah ji nekultivuje a nenaplňuje? Má odpoveď zní ne. (To už jste asi čekali, co?) Může podniknout pokusy vrátit ho zpět, pomoct mu. Ale nesmí se vyčerpat, nesmí to dělat z povinnosti. On už možná není ten člověk co býval a proto i on potřebuje jiného partnera a pokud by se se oba trápili (byť tedy čestně, do smrti spolu) nikomu tím neprospějí.

Vše se ještě více vykrystalizuje, pokud započítáme do rovnice děti... Jak by mohly vyrůstat děti v rodině, kde jsou spolu rodiče z povinnosti?

Tak, jsem si na sebe upletl bič (nebo si nasral do hnízda?), protože teď to vypadá, že bych při své přítelkyni nestál. Stál bych, dokud by sama bojovala a snažila se a dokud by měla to, proč ji miluju. Ale nebyl bych s novou, cizí ženou a některé bitvy zkrátka nemůžu vybojovat za ni.

Dnes to bylo krátké, příště přitvrdíme.

Nemůžu bez tebe žít

Minule jsem se opřel do citové investice, dneska se kouknu na další terminus technikus.

„Nemůžu bez tebe žít.“

Tohle je opravdu okaté. Mít ženu co by beze mě nemohla žít, rozhodně bych to po ní chtěl písemně a nejlépe s potvrzením od doktora. Jaké odloučení časově a místně ještě dokáže vydržet a podobně. Zároveň bych od ní požadoval reverz, nerad bych byl podezřelý z úkladné vraždy, resp. nerad bych za ni byl odsouzen. Myslíte, že pojišťovny už takovouhle lásku, kterou nelze přežít, započítávají do pojistných rizik?

„Když mě opustíš, začnou mi uhnívat kořínky, tvrdnout polštářky a rozpouštět se vejčité váčky!“ (Vejčité váčky jsou v uchu.)

Ale vážněji: pokud někdo říká, že bez tebe nemůže žít je to lhář, buď lže jen tobě a nebo lže i sobě. Jestli nelže, pak je psychicky v nepořádku a to je asi ještě horší. Ze vztahu musí jít vystoupit, aby mohl být dobrý. (to zní jako moudro, dám to kurzívou) Ze vztahu musí jít vystoupit, aby mohl být dobrý.

Správně to má zkrátka být: „Já bych bez tebe mohl žít, ale proč bychom to měli dělat?“ Proč bychom se měli vyhýbat něčemu, co je pro oba dobré a co může být ještě lepší?

Tak zas příště…

Moje fotografie

Štítky

Použití fotek

Fotografie na webu, které jsou opatřené vodotiskem jsou moje a jsou chráněné autorským zákonem. Fotky můžete kopírovat na své Facebooky a blogy, pokud jsou nekomerčního charakteru a pokud mě uvedete jako autora. Za odkaz zpět na celou galerii budu rád a uvítám i když mi dáte vedět, že se vám fotka líbí a půjčujete si ji, třeba do mailu nebo komentářů pod galerií. Díky

Profily

Další odkazy